Obsah  >>  Guláš  >>   Vstup jen pro chytré
Strana:   1  2

Vstup jen pro chytré

...
Anonymní uživatel
Hlavně pro: lingvistik
21.2.2007 - 13:46
Nebo jinak "šťastná ta doba kdy je dovoleno myslet si co chceš a říkat co si myslíš" a stejně tě budou tahat po netu, s čím tady otravuješ. :-)
Kvalitní příspěvek   Nevhodný příspěvek
Shark
Anonymní uživatel
Hlavně pro: Lingvistik
21.2.2007 - 13:44
Tacitus:
"Vzácné jsou šťastné časy, kdy si můžeš myslet, co chceš a říkat, co si myslíš

dobrej citát....
Kvalitní příspěvek   Nevhodný příspěvek
Lingvistik
Anonymní uživatel
Hlavně pro: Chytré lidi
21.2.2007 - 12:43
Rara temporum felicitas ubi que velis sentire et qe dicere licet !
Kvalitní příspěvek   Nevhodný příspěvek
Hermelín Neubauer a Wolfgang Kno
Anonymní uživatel
Hlavně pro: Joe
21.2.2007 - 12:22
Musím vás Joe, ač nerad, zklamat. Ani jednoho z nás nepotkalo při narození to štěstí v podobě mateřského znaménka kakaové skvrny velikosti mexického dolaru. Jsme tedy zainteresováni spíše v zemědělské a pěstitelské oblasti. Nicméně vaši společnost známe, její věhlas je v odborných i laických kruzích v pravdě obrovský a tudíž vám přeji hodně zdaru při dobívání dalších trhů.
"Hip - hip Arizona, Texas."
Kvalitní příspěvek   Nevhodný příspěvek
Joe
Anonymní uživatel
Hlavně pro: Hermelín Neubauer a
21.2.2007 - 00:22
"Hip - hip Arizona, Texas." Také jste agentem firmy Colaloca & synové and cheese?
Kvalitní příspěvek   Nevhodný příspěvek
Hermelín Neubauer a Wolfgang Kno
Anonymní uživatel
Hlavně pro: Anastázie Kopečková
20.2.2007 - 10:28
Je vidět, že se zde budou potkávat skutečně chytří, vzdělaní lidé a opravdové kapacity. Ne jako na ostatních forech, kde spolu neustále někdo bojuje a hašteří se (mladí hošíci a děvčátka s vlásky zastřiženými jak wimbledonský trávníček, krajně pravicovými názory a nesouhlasem s tím, co si neprožili vs svobodu milující hošící a děvčátka s elegantně spletenými vlásky a dlouhými papírky čouhajícími ze zadní kapsy // vyhořelí hošíci, pravda s trochu starším datem narození, kteří se nehodlají smířit s politickou situací a pořád si sami odpovídají // žraloci s obrovskou databankou citací vhodných ke každé příležitosti nebo ateisté kteří se budou smažit v pekle až si jeden z trojice Satan, Aláh a Pán najdou trochu času, sednou ke slánsku a pobaví se...nemluvě o B.E., jehož jednou zavřou za tu chásku co se schází na jeho foru) Tohle forum bude jiné. Lepší. Snad...
Kvalitní příspěvek   Nevhodný příspěvek
Anastázie Kopečková
Anonymní uživatel
Hlavně pro: Wolfgang Knobloch
20.2.2007 - 09:30
Začetla jsem se do Tvého vyprávění a přečetla ho až do konce. Jelikož mám hrůzu z výšek, několikrát se mně udělalo špatně. Popis je totiž tak fantastický, že mně připadalo, že šplhám po žebřících já sama. Opravdu zážitek. Konečně po dlouhé době pořádný příspěvek. Díky!!!
Kvalitní příspěvek   Nevhodný příspěvek
Wolfgang Knobloch
Anonymní uživatel
Hlavně pro: admin
19.2.2007 - 23:33
Kde vaše přítelkyně stoprocentně zvlhne

"Slavnou scénu z filmu Vetřelci teď můžete prožít."


Toto místo se nachází v Rudicích sto padesát metrů pod zemským povrchem!

Žebříky, nenávidím žebříky! Jenže to jsem si měl uvědomit dřív. Napůl se křečovitě držím a napůl jsem vpleten do kusu vratkého železa. Asi patnáct metrů pode mnou řve masa vody řítící se vodopádem do Hugonova dómu tak, že přestávám slyšet svoje myšlenky.

Zato se hlásí o slovo instinkty a pudy, které mi přikazují přežít. Škoda že je nahoře tak často musím pohřešovat. Při nočních tazích Prahou by se občas fakt šikly. Životní boj tady v podzemí však má jednodušší pravidla. Jsem to já a deset dalších odvážlivců proti Rudickému propadání, druhému nejdelšímu jeskynnímu systému u nás.

Možná se vám zpočátku bude 12 kilometrů chodeb zdát málo, ale konečný úsudek si nechte na chvíli, kdy se budete škrábát ven z téhle díry. Tohle není komfortní projížďka Macochou, ale opravdový speleologický křest. Asi je vám jasné, že s klaustrofobií za krkem tady neprožijete zrovna nejšťastnější okamžiky svého života. Ale to není všechno. Vstup do podzemí je noční můrou pro všechny, kteří trpí závratěmi.

Abyste se dostali k hladině ponorného Jedovnického potoka a hlavní chodbě jeskynního komplexu, musíte sestoupat po žebřících skoro sto padesát metrů. Ty zpočátku nejsou moc dlouhé a jejich sklon je podobný jako u dobře postavených štaflí. Jakmile však na konci jednoho z nich nemůžete nohou najít nic jiného než volný prostor, začne se vám svírat žaludek. Když jsem přelezl na žebř kolmější, než by mi bylo milé, vzpomněl jsem si na dědu.

Tento jinak vitální a do pokročilého věku sexuálně aktivní člověk odešel z našeho světa nešťastným pádem ze žebříku. I když na osud zrovna nedám, trvalo mi hodně dlouho, než jsem ze sebe tuto myšlenku setřásl. Musel jsem! Na konci sestupu na vás čeká opravdová lahůdka. Sedmnáctimetrový žebřík tyčící se přes celou výšku Hugonova dómu. To už dám! Několik členů naší skupinky je dole, což mi dodává jistoty. Světlo mé čelovky naráží do tříštící se vody pode mnou a já se pomalu, ale jistě blížím k prvnímu cíli.

Na dně
Do dómu se pomalu spouští zbytek výpravy a ta pravá zábava je teprve před námi. Kromě hlavní chodby se v areálu nachází spletitá síť komínů a horizontálních chodeb, které stále čekají na své podrobné prozkoumání. Jedovnický potok si při svých kulminacích pohrává s naplaveninou na dně, a tak občas ani sami průvodci netuší, kde je jaká hloubka. Za prvními ohyby chodby se nalézá první hlubší úsek a my si můžeme docela bez stresu vyzkoušet traverzování po lanech.

Jak se ukazuje, vody tu právě v ten okamžik zas až tolik není. Kdo však zaváhal při výběru výstroje, začíná chápat, že suchý z jeskyně nevyvázne. K oněm „šťastlivcům“ patřím i já. Na základně jsem místo pečlivého výběru vybavení odbíhal v krátkých intervalech na záchod. Vina padá jednoznačně na zákeřné moravské destiláty. Ale teď je pozdě na nářek. V overalu větším o dvě čísla a o číslo menších holínkách vypadám jako reklamní panák Michelinu.

První prostřílený sifon se mi přesto daří bez problému překonat. Moje sebevědomí jde nahoru, minimálně do chvíle, než zjistím, že průvodce neoznačuje snem každé ženy mě, ale za mnou se tyčící mohutný stalagnit. To je ten typ krápníku, který roste od země vzhůru, aby bylo nám nepoučitelným jasno. Takových kamenných nádher je tu na každém kroku dost a dost. Jeskynní perly, harfa nebo starý zasintrovaný žebřík jsou jen několika z nich. Jestli máte odvážnou přítelkyni, tak si zrovna o vás vylepšila mínění.

Něco takového totiž neprožijete každý den, navíc s tím, že úplně zapomene na to, že se koupe v potu a má obličej špinavý od bahna. Pohoda však v jeskyni nikdy netrvá dlouho. Blížíme se k místu, které má s romantikou společného jen velmi málo. První průzkumníci tu zjistili, že cesta dál vede přes další sifon. Ještě než bylo rozhodnuto o jeho odstřelu, podařilo se objevit zkratku. Úzký průlez asi patnáct metrů nad normální hladinou řeky.

Kurva chodba!
Možná vás už život naučil, že slovo zkratka nemusí být vždycky to, co si přejete slyšet. Teprve tady poznáte ten nejhorší a doslova zúžený význam tohoto slova. Před námi je Chodba vzdechů. Slova kurva a chodbička jsou více na místě. Připravte se, že i přítomným ženám vypadne z úst něco, o čem jste si mysleli, že patří do slovníku dlaždičů, muklů a Veroniky Žilkové.

Pamatujete si scénu z fimu Vetřelci, ve které se plazí android Bishop úzkým potrubím? Tady si to můžete vyzkoušet na vlastní kůži. Žádný doporučený způsob pohybu neexistuje. Jestli jste menší postavy, budete to pro jednou vy, kdo se bude smát svým kámošům, kteří se budou s obtížemi soukat touto krtčí dírou. Za chodbou se napojuje přítok Staré řeky, část, která zatím slibuje nová dobrodružství. Speleologové pracují na jeho vyčištění. Pokud se jim bude dařit, mohou se trasy výprav ještě o hodně prodloužit.

Ale to už je za rohem Rudický dóm, cíl naší výpravy, který ohromí svou rozlehlostí. Většina z nás začala hned fantazírovat, co všechno by se tu dalo dělat, a to jsme ani neviděli mnohonásobně větší padesát metrů vysoký Obří dóm, který je někde před námi. Zkušenější výprava, která se do něj pokusila proniknout jen asi půl hodiny před námi, se totiž vrací se špatnou zprávou. Vody je v Nízké chodbě moc a Obří dóm je nedostupný. Je čas otočit. K rudické restauraci je to sice jen 150 metrů, ale kolmo vzhůru.

Zpáteční cestou už se nikdo neobdivuje krápníkové výzdobě. Chceme být rychle na denním světle. Ještě že mám přilbu, kterou jsem nejdřív trochu pohrdal, už si nedávám takový pozor a několikrát hlavou narazím do stropu. Když už jsem úplně grogy, čeká na nás výstup po žebřících k ústí jeskyně. Z výšky už strach nemám. Jen mi začínají docházet síly. Nejhorší je jeden z novějších žebříků, který zatraceně klouže. Jsem na slunci a úplně out! Tohle je čisté štěstí.

Sakra velká díra
Rudické propadání
Jeskynní systém v Moravském krasu, do nějž se vstupuje u vesničky Rudice, asi 2 km vzdálené od rekreačního střediska Jedovnice. Doporučujeme zde skvělou restauraci Olšovec. Vstup, průvodce, materiál a nezbytný kurz zajišťuje místní speleologická společnost.
Kvalitní příspěvek   Nevhodný příspěvek
admin
Anonymní uživatel
Hlavně pro: Všechny
19.2.2007 - 21:24
Sem prosím pište jen Vy všichni, kteří dlouhými nesmyslnými bláboly "zanášíte" ostatní diskuzní fóra. Děkuji
Kvalitní příspěvek   Nevhodný příspěvek
Strana:   1  2
Pro vložení nového příspěvku se musíte přihlásit.