Slánské noviny

Vláda premiéra Babiše nás neustále vyzývá: „Seďte doma, nikam nechoďte. To je to nejlepší, co teď můžete dělat. My to za vás všechno zařídíme, obstaráme, vyřešíme …“

Skutečnost je však trochu jiná. Vláda se jistě stará o záležitosti na celostátní úrovni, ale v našem městě se musíme postarat my, slaňáci. Nikdo to za nás neudělá. Následující výzva není kritikou vedení našeho města. Spadli do něčeho, co nikdo z nás nepamatuje a nezažil. Snad jen ti nejstarší spoluobčané si možná ještě vzpomenou, jaké to bylo za války. Takže si myslím, že starosta a jeho spolupracovníci dělají co mohou, snaží se, starají se. Ale nemohou na vše, co se na nás valí, být sami!

Co vidím jako zásadní, resp. co je potřeba udělat?

Za prvé: Nedopustit, aby k nám někdo zavlekl ten bacil!

Ve středověku, když hrozil mor, měšťané zavřeli brány města. Naše schopnost čelit koronaviru není o nic lepší, než byla ta jejich. A přitom máme brány města pořád otevřené pro kohokoliv. Přitom největší zdroj nákazy je od nás jen 15 minut jízdy autem daleko.

Takže co můžeme udělat?: Zakázat vjezd autobusů do našeho města nebo alespoň zakázat veřejnou hromadnou dopravu po městě! Kde jinde, než v dopravních prostředcích se k sobě lidé dostávají tak blízko? Já vím, že dopravu zajišťují soukromé přepravní firmy, že starosta nemá přímé kompetence, aby zrušil linky z Kladna či Prahy, ale je mi to vcelku jedno. Jestliže je to potřeba udělat pro ochranu slaňáků, tak se to prostě musí zastavit.

Za druhé: Kde dále dochází k největší koncentraci osob na jednom místě?

Ve fabrikách. K největším ve Slaném patří Meiller, Linet, Demag, možná některé další. Každá z nich zaměstnává několik set osob. Jen část z nich je ze Slaného, ostatní pracovníci dojíždějí z okolí nebo se jedná o tzv. agenturní dělníky, tedy zpravidla cizince. Zde vidím druhý velký problém pro zavlečení koronaviru do našeho města. Řešení je jednoduché - na čas zastavit výrobu, zavřít fabriky. Je mi jasné, že s takovým návrhem jejich vlastníci nebudou souhlasit. Ale pokud k takovému kroku někdy dojde nařízením vlády, pak už bude stejně pozdě. Příkladem může jít i městský úřad. Jen ten zaměstnává kolem 150 osob z nichž část dojíždí do Slaného z okolních měst a obcí. Co se stane, když většina z nich zůstane 2-3 týdny doma? Asi nic dramatického. Zatím je ještě čas, zatím nás toto opatření ještě může ochránit.

Za třetí: Všechno pro nemocnici!

Musíme udělat vše proto, abychom zachovali zdravotnictví, které ve Slaném máme, ve funkčním stavu. Nejde jen o nemocnici, ale také o praktické lékaře, ordinace v poliklinice, zubaře apod. Pokud je potřeba vytvořit pro naše zdravotníky lepší podmínky k práci, udělejme to. Jestli potřebují dát děti do školky, otevřme jednu třídu jen pro ně. Jestli budou mít problémy s dojížděním, zajistěme pro ně ubytovnu, i kdyby k tomu bylo třeba obsadit např. Hejtmanský dvůr.

Za čtvrté: Mysleme i na to, co bude potom!

Epidemie jednou odejde a naše město musí žít dál. Doufám, že mezi prvními institucemi, které se otevřou, bude městská knihovna. Tam se opravdu žádné velké davy osob nikdy shromažďovaly, a tak její otevření asi nic neohrozí. Ale fungovat musí i desítky či stovky našich slánských podnikatelů a malých firem – obchodů, restaurací, služeb … Stát možná někomu trochu pomůže, ale hodí se i pomocná ruka od města. A pomoc města si nepředstavuji tak, že o nějaký měsíc, dva či tři odložíme poplatek za psa či něco podobného. To je taková pomoc, která nikoho nebolí, ale také nikoho nezachrání. Majitelé restaurací by možná více uvítali zrušení plateb za zábor veřejného prostranství – tedy různé ty hospodské předzahrádky. Možná by pomohla nabídka inzerce zdarma v našem měsíčníku Slánská radnice. Možná nějaká preference využívání služeb místních firem při zadávání veřejných zakázek. Možná něco jiného, co mne nenapadlo, ale něco se pro naše místní podnikatele udělat musí, protože, když se pomoci nedočkají, patrně řada z nich zatáhne roletu a z našeho města se stane město, o kterém se bude říkat „že tam chcípl pes“.

Za páté: O peníze jde vždy až na prvním místě!

A ty nebudou. O tom není žádných pochyb. V posledních letech byla finanční ruka státu k našemu městu více než štědrá. A to skončí. Jak rychle, nevím. Možná to skončí již tento rok. Pokud ne letos, tak dozajista na přesrok. A na to se musíme připravit. A pokud to chceme udělat pořádně, musíme to udělat hned! Ne čekat, až tahle všechna mimořádná karanténní opatření pominou. Ty mohou trvat ještě měsíce a až skončí, bude už pozdě na to, něco zásadního měnit. Je třeba, aby se vedení města i městské zastupitelstvo zásadním kritickým pohledem podívalo na rozpočet města, především na jeho výdajovou stránku, ať již v provozních či v investičních výdajích. Nelze strkat hlavu do písku a čekat že to nějak dopadne. Je třeba jasných, konkrétních a zásadních opatření, říkejme jim třeba škrtů. A ty musí bolet. Protože když bolet nebudou, neudělali jsme dost.

Za šesté a také za poslední: Je třeba mít odvahu.

Odvahu k těžkým krokům a k nepopulárním rozhodnutím. A i když jsme mnohdy v minulosti stáli s Martinem Hrabánkem každý na jiné straně či zastávali jiné názory, v této chvíli má starosta města moji plnou podporu. Přeji si, aby odvaha, kterou zatím prokazuje, našemu starostovi vydržela. A abychom ji měli i my ostatní. Protože jen tak můžeme nad tím čínským virem zvítězit. Tak, jako se to podařilo našemu slánskému horolezci, Romanu Kozelkovi.

Věřím, že tuto odvahu všichni máme. A ti, kteří ji možná teď úplně nemají, že ji najdou u těch ostatních. Protože společně nikdy neprohrajem!

L.Peška, zastupitel města