Gymnázium ve Slaném

Odešla, ale už je to delší dobu, tak 3-4 roky... Škoda, mívali jsme jí na zeměpis a věděla toho jako málokdo :)

O víkendu jsem byla v Kauflandu a za pokladnou byla moje bývalá profesorka matematiky z gymplu paní Hubáčková. Nechtěla jsem tomu věřit. Nevíte někdo jestli ještě učí nebo co se děje?

Olga Janíčková: 350 let trvání gymnazia v královském městě Slaný
Janíčková Olga | 27. 06. 2008

Ve dnech 13. až 15.června 2008 proběhly ve Slaném oslavy 350 let trvání gymnazia, založeného v roce 1658 řádem piaristů. Jako jeho abiturientka jsem se vydala do místa svého mládí a v pátek odpoledne procházela známými ulicemi, náměstím s tryskající kašnou a sochou TGM, poklonila jsem se staré gymnaziální budově, dnes hostící Regionální muzeum a navštívila novou budovu, otevřenou všem, kdo si chtěli zavzpomínat. Tato funkcionalistická stavba z dvacátých let minulého století je dodnes "funkční"a krásná.
V přízemí, kde jsem se dojatě zastavila, mě oslovil vlídný pán, jak se ukázalo, školník pan Hotový a vysvětlil mi, kde najdu na příklad maturitní tabla z mé studijní doby. Vyšla jsem tedy do třetího patra, kochajíc se cestou vzdušným a světlým prostorem, jehož střední prosklenná část v šíři centrálního schodiště dovoluje panoramatický pohled na město Slaný až na obzor. Tabla jsem našla, na nich známé tváře tehdejších kantorů a studentů, ale tablo mé třídy nikde. A tu se mi vybavilo, jak se to stalo:
V září roku 1947 jsem začala navštěvovat primu slánského gymnazia, ale již v nešťastném roce 1948 "dědek Nejedlejch" přišel na to, že všichni jsme si rovni a poslal nás zpět do tehdy měšťanských škol - první čtyři třídy gymnazia, prima, se**píp**, tercie a kvarta byly zrušeny. Uplynuly tři roky a přihlásila jsem se do bývalé páté třídy, do kvinty. Absolvovala jsem tedy kvintu a sextu a přišla další pohroma. Gymnazia byla zrušena vůbec a nastolena jednotná Jedenáctiletá střední škola. A aby se s tímto zdokonalováním neotálelo, třída před námi absolvovala oktávu během dvou měsíců prázdnin a maturity dělali v září, zatímco my jsme během jednoho školního roku museli stihnout učivo septimy i oktávy. Stalo se a naše maturita se přiblížila a s ní příprava tradičního fotoalba. Bylo pěkné a dali jsme si na něm jaksepatří záležet. Protože jsme nesouhlasili s novým názvem starého gymnazia, do záhlaví tabla jsme dali název "Gymnazium Václava Beneše Třebízského". To ale neušlo bdělému oku tehdejšího ředitele školy, tablo bylo odstraněno a jak se zdá, i zničeno. A někteří z nás mohli být ještě rádi, že maturitní zkoušku mohli vůbec složit.
Byly to časy! Radši se vraťmě k piaristům do roku 1658.

Tehdy na náměstí vznikla budova se čtyřmi třídami a asi 15 celami, za budovou zahrada. V roce 1666 byla budova dokončena včetně kaple v raně barokní podobě. V létech 1877-78 došlo k přestavbě a zvýšení o jedno patro. Ve dvacátých letech minulého století už ani to nedostačovalo rostoucím potřebám gymnazia a byla vystavěna budova nová, krásná funkcionalistická stavba. Byla umístěna poblíž Okresního soudu a Obchodní akademie a nese od té doby název "Gymnazium Václava Beneše Třebízského" a i dnes slouží potřebám výuky jako moderní a ušlechtilé prostředí.



Jak se podoba školy formovala během těch dlouhých let?
Piaristická doba trvala 220 let, od roku 1658 do roku 1878. Poté následovaly pouhé čtyři roky ( 1878-1891) v podobě obecního gymnazia. Škola poté existovala jako gymnazium státní (1891-1909). Téměř padesát let potom to bylo osmitřídní reálné gymnazium, ovšem po neblahé reformě z roku 1948 čtyřtřídní gymnazium, redukované vlastně do podoby jedenáctileté střední školy spolu s bývalou školou obecnou a měšťanskou (1953-59). To jsem připomněla na konkeretní vzpomínce. Po dalším krátkém období, dvanáctiletky (1959-61), opět změna - střední všeobecně vzdělávací škola (1961-68) a potom zas čtyřtřídní gymnazium s humanitní a přírodovědnou větví, jak to dávno bývalo (1968-1991). Poté návrat do starých dobrých kolejí v podobě víceletého gymnazia (1991-1995) a konečně od roku 1995 až dosud je to osmitřídní gymnazium, zároveň opět s vyšším čtyřletým studiem. Dá se říci, že viditelný chaos druhé poloviny minulého století je obrazem politického charakteru své doby. Vraťme se raději opět k piaristům.

Co se na gymnaziích v 17. a 18.století vyučovalo?
V první třídě, nazvané parva neboli rudimenta, kam studenti přicházeli po zkoušce ze základních škol, se vyučovaly základy latinské gramatiky, četla se a vykládala část katechismu v rámci výuky náboženství a také se četly některé snadnější texty latinských klasiků. Druhým ročníkem byla principie, kde byla látka završující předchozí učivo. Ve třetí gymnaziální třídě, tzv. gramatice a ve čtvrté, tzv. syntaxi pokročili již studenti k četbě středně obtížných děl antických autorů, zejména Marca Tullia Cicerona a Ovidiových Listů z Pontu, ale i básně P.Vergilia Marona. Nejdůležitejší však byla výuka latinské gramatiky a základů řečtiny. Poslední dvě piaristické třídy se nazývaly poetika a rétorika. Studovaly se základy básnictví, zejména latinské metriky a studenti se pokoušeli i o skládání básní a řečí. To předpokládalo i studium historie, dramatu, přírodních věd (matematika, fyzika, zeměpis a biologie) a teologie a kanonického práva. Studenti se tak připravovali ke studiu na filosofických fakultách či v noviciátech nejrůznějších řádů.

Kromě gymnazia byly vždy nedílnou součástí piaristických škol ještě základní školy, které měly chlapeckou mládež připravit zejména přímo do života. Konstituování gymnazia a dotváření náplně celého městského školství probíhalo postupně a obtížně, ale už na počátku 18.století začala tato práce přinášet první pozitivní výsledky, které se projevily v povznesení celkové vzdělanosti na Slánsku. Piaristický vzdělávací systém se do jisté míry lišil od jezuitských a dalších gymnazií. Piaristé umožňovali žákům škol získání znalostí z ekonomické i úřednické praxe a kupeckých počtů a těm nejnadanějším i rozšíření poznatků v matematice, exaktních i přírodních vědách vůbec. Postupně se vytvářel pedagogický systém, který prohluboval na základě pedagogické praxe individuální přístup k jednotlivým žákům a studentům. Během své výuky vytvořili piaristé cesty, jak co nejrychleji poskytnout odpovídající vzdělání velkému počtu žáků. Nešlo jim o to, poskytnout latinské vzdělání úplně všem. Pro prakticky založené a pro jazykově málo nadané žáky objevili cestu, jak obejít klasické vzdělání a získat základy praktického vzdělání potřebného pro kvalitní službu v nižším správním vrchnostenském nebo městském správním aparátu.

Jak se gymnaziální poměry během let měnily?
Tak v roce 1866 studovalo ve 4 třídách 103 žáků (pouze chlapci). První dívka se ve škole objevila v roce 1897. Ve školním roce 1918-19 už bylo 253 studentů a z toho 42 dívek. Ve školním roce 1937-38 bylo žáků 447, z toho dívek 164. V roce 2008 má škola 446 žáků v 16 třídách a dívky jsou v převaze 264 proti 182 chlapcům.

Od konce 50.let minulého století probíhalo vedle formy denního studia také studium večerní, ale zkušenosti s ním nebyly dobré, takže v 70. letech zaniklo. Padesátá léta se vyznačovala i nestudijními povinnostmi - škola musela uzavírat závazky na různé zemědělské práce, což ve svém důsledku odvádělo studenty od studia na mnoho dní ve školním roce. Školní rok tedy nezačal dříve, dokud studenti nesklidili všechen chmel, naše "zelené zlato". To ještě šlo, konec léta byl v přírodě příjemný. Horší
časy nastaly při sklizni cukrové řepy, našeho "bílého zlata", což se mnohdy dělo v plískanici dokonce i sněhové. Na jaře jsme měli opět příležitost řepu jednotit, sbírat v brambořištích mandelinku, "amerického brouka" a podobně. Své nadšení z takových studijních možností jsme pak dávali najevo pravidelně v prvomájovém průvodu a jásáním na slánskémn náměstí. Ano, byly to časy. Plakala bych, když vidím, že dnešní slánští studenti po roce 1989 mají možnost studovat i v zahraničí (zpravidla jeden školní rok) a na slánské škole naopak pobývají studenti ze zahraničí. Je správné, že to přijímají jako samozřejmost, ale vědí vůbec o marasmu, kterým jsme procházeli před půl stoletím?

Majáles se ve Slaném poprvé konaly v květnu roku 1938. Ve slavnostním průvodu šli gymnazisté i studentky Obchodní akademie a v průvodu jely alegorické vozy, znázorňující dějinné chvíle v životě českého studentstva v letech 1658 - 1938. V městském divadle byla uspořádána akademie s recitací, tělovýchovnými čísly a dramatickou aktovkou. Druhé majáles připadly na červen 1948 a třetí až na květen 1993. Od té doby se majáles slaví každoročně.

Od školního roku 1993-94 vyučují na škole každoročně lektoři angličtiny - rodilí mluvčí. Už se tu vystřídali Angličani, Američani, Kanaďani i Australani. Němčináři už mají 19.rok možnost jazykové výměny - jde o výměnné pobyty se žáky bavorského gymnazia v městě Pegnitz. Rozvíjí se studijní kontakty také s francouzskou školou v městě Ancenis. Studenti vyjíždějí na zahraniční poznávací a rekreační zájezdy organizované školou do Italie, Skandinavie, alpských zemí, Anglie a Francie. To mi vybavuje vzpomínku na profesora Moravce, noblesního muže, vyučujícího latinu a řečtinu. V našich časech, tedy v padesátých letech, byla řečtina zrušena úplně a latina se stala nepovinným předmětem. Ruštinu naštěstí vyučovala laskavá paní profesorka Křesadlová a něco málo němčiny nám předal vynikající linquista pan profesor Eysselt-Klimpély.

Díky bohu, dnešní slánští studenti se chovají sebevědomě a kultivovaně, alespoň se tak jevili při všech oslavách. Krásným zážitkem pro mne byl ranní koncert v kapli starého gymnazia, uvedený hlaholem zvonu z věže budovy, který jsme měli možnost vyslechnout ve vnitřním nádvoří.



Účastníci šli potom navštívit hroby zemřelých profesorů, odpočívajících na slánských hřbitovech. Bohatý byl průvod všech abiturientů městem, od nového gymnazia ke staré budově. Odtud se účastníci přesunuli do velkého sálu hotelu Grand, ano tam, kde se odbývaly všechny maturitní plesy. Sál tentokrát praskal ve švech pro velké množství abiturientů všech ročníků a tak se mnozí rozešli po dalších veřejných prostorách ve městě, pospolu vždy jedna třída.
Moji kolegové se mnou jsme se usadili v salonku U hrušky blízko náměstí, kde se scházíme každý druhý rok na kus řeči. Ale už nejsme všichni a proto jsme se dohodli, že se od nynějška sejdeme takto každý rok třetí sobotu v květnu, protože, kdo ví? Z té oslavy zůstal mi doma Almanach, z něhož jsem některé údaje zde uveřejnila a pár fotografií.





OHLASY NA ČLÁNEK

Obsáhlý článek paní Janíčkové přináší téměř vyčerpávající množství zajímavých informací o události tak významné pro město Slaný i pro ty, kteří v budovách gymnázia strávili několik let svého života. Chybí mi v něm však ještě jedna, kterou bych čtenářům PN ráda touto cestou předala.
Mezi významnými hosty byl i autor Pozitivních novin, krajan a bývalý student slánského gymnázia, který na slavnost přijel až z daleké Kanady, JUDr. Josef Čermák, aby zde stejně jako na univerzitě v Torontu založil tradici podporování nadaných studentů formou ceny v hodnotě několika tisíc korun.“
Ocenění pro studenta, který bude mít výrazné studijní úspěchy, bude předáváno jednou ročně a ponese jméno Čermákových rodičů. První ocenění bylo předáno právě u příležitosti oslav založení slánského gymnázia.“



Z rozhovoru Vladimíra Rogla ve Slánských listech dne 1.července 2008 se dozvídáme, že od roku 1990 navštěvuje Dr.Čermák Slaný každý rok a někdy i dvakrát a na otázky reportéra „Co říkáte dnešní slánské generaci?“ odpovídá: „Víte, já jsem byl včera v divadle na studentském představení Malého prince. A já se vám přiznám, že jsem brečel. Ta hra je tak citlivá a svým způsobem tak nevinná, že mne doslova ohromila. A to hrozně pěkně! Velice jim fandím!“
„Souvisí s tím i Vámi zavedené ocenění nadaným studentům?“ „Já jsem už před časem založil stipendia na Torontské univerzitě a říkal jsem si, že by bylo dobré, aby s tím někdo začal i u nás. Ti vynikající a nadaní studenti si zaslouží, aby byli oceněni.“
„Chcete něco vzkázat Slanému a škole, na které jste studoval?“ „Člověk musí do určité míry zestárnout, aby viděl věci v přesnější perspektivě a dovedl je zasadit do věčnosti. Když jste mladý, tak žijete v podstatě sám sobě a svůj čas drancujete, jak můžete. Teprve když zestárnete, tak se začnete dívat na svět trochu jinak. Uvědomil jsem si to zvláště, když jsem dnes s ostatními navštívil hroby profesorů, kteří nás kdysi učili a zanechali na poli vzdělanosti hlubokou brázdu. To není jen pieta, ale i navázání na minulost, protože bez pochopení minulosti, není budoucnosti. Vážím si slánského gymnázia, které miluji stejně, jako toto krásné město a vkládám naději do jeho mladé generace, protože, a to nepovažuji za frázi, národ, který má takové mládí, se o svou budoucnost nemusí bát. Ať se mu daří!

Marie Zieglerová (výběr ze Slánských listů)
mara.zie(a)seznam.cz
8.7.2008

Copyright © Janíčková Olga, 27. 06. 2008
Foto © Olga Janíčková
všechny články autora | osobní stránka autora | poslat článek e-mailem | vytisknout upravenou stránku pro tisk
Chcete-li přidat veřejný ohlas k tomuto článku, napište nám na e-mail: ohlasy@pozitivni-noviny.cz.


Hlavní strana | Publicistika | Literatura | Exkluzivně | Zákulisí | Vyhledávání | O Pozitivních novinách | Ikona PN | RSS 2.0
Napište nám: redakce@pozitivni-noviny.cz | Vydavatel: Pavel Loužecký | Copyright © Loužecký.cz, 2004–2008 | WebmasterPOZITIVNÍ NOVINY fungují jako neziskové internetové médium. Všichni autoři a dopisovatelé do nich přispívají bezplatně,
ze své vlastní svobodné vůle. Nejdůležitějším způsobem šíření těchto novin je OSOBNÍ DOPORUČENÍ spokojených čtenářů.
Prosíme Vás proto o jejich podporu tím, že o nich budete mluvit se svými kamarády a známými. Pokud budete někomu zasílat
OSOBNÍ e-mail, vždy se podepište vlastním jménem, aby nevzniklo podezření na nevyžádaný e-mail (spam).

Tyto stránky byly vytvořeny prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.