Gymnázium ve Slaném

Pan profesor Vážný říkával nádhernou větu:" Nepleťte si slušnost se slabostí." Nevím, jestli by její hlubokou pravdivost někteří studenti a dokonce i dospělí vůbec pochopili. Jo, dnešnímu školství i celé době chybí osobnosti...

A vzpomeňme též někdejšího ředitele přes politiku (bez středoškolské aprobace - tehdy šlo všechno) s. Korce. V prvních ročnících přesto učil matematiku a snad docela i dobře. Vzpoměla jsem si na úsměvné D - diskuze na závěr vypočítaného příkladu, už nevím v jaké souvislosti, snad u nějakých funkcí - matika šla všdycky kolem mně. Ale na těch diskuzích trval.
Tehdy to byla ještě dvanáctiletá střední škola SVVŠ.

Angličtinářka Jana Kasttnerová - malá velká dáma - Do you remember?
Pak také učila v ekonomce.

vzpomínky na profesora Vážného: "rozděl se s kamarádem o svačinu" nebo "pones obrázky"

Nebo tělocvikář Fery Šaur (už nevím psal-li se německy nebo česky), při kačáku kolem tělocvičny :
"Indi, indi, indián leze trávou, leze sám". Kdo byl nejlepší dostal lesněnku z pytlíku mentolových cukrátek, které měl stále v kapse.

Nelze ovšem nevzpomenout Ivana Vážného : ..." ano, ano ... výborně, velmi dobře, výborně ...ano, ano, tak to máme za pět!" ...

NJN další intelektuál se ozval.

Profesorka Šírková.... a co třeba " dnes zkoušet nebudu, přišli jste vymačkaní jak citróny ". A hlavně...ty její celečky.

Taky budeš jednou stařík; a navíc, ten chlap má pravdu - jseš blbeček. Litovat tě nikdo nebude.

Drahý staříku,jenž si již dlouho ze školy,je mi tě líto

A co takový Janovský přezdívaný Čuník? - Moc hodný člověk připomínající Plachtu v roli středoškolského profesora ve filmu "Do hlubin študákovy duše".
-" Studenti, neříkejte mi Čuník, říkejte mi třeba Zkumavka...", nebo - "třeba Píchová, pojďte se nám ukázat v jakém jste stavu ..." což doprovázel, coby doměle podařený vtip, dobrosrdečným úsměvem.

Oblíbené oslovení studentů bylo - milááčku ...milááčkové - vyslovováno mírným basem s našpulenými rty.

Vzpomínáte na prof. Šírkovou? Jak nám to vlastně říkala?
"Moje sladká telátka" nebo "Ta husička z druhé lavice".....

Máte pravdu, ale pokud si pěčlivě přečtete pravidla, ve větě musíte na osamostatněnou část výpovědi odkázat, čili: "Češtiny, té je mi líto."

Mám nedobré zkušenosti s některými čerstvými absolventy, kterým dokonce nesejde na nějakém tom měkkém "i", nebo tvrdém "y".
Čárkou oddělujeme také - osamostatněnou část výpovědi, která je k větě připojena spojovacím výrazem.
Ale už končím - Vy budete studentka asi dobrá s dobrou znalostí češtiny, tak promiňte strému muži, že ho tak dopálil jeden domýšlivý študentík.

Nehledě na to "Češtiny, je mi ale líto méně než Vás." Odkdy se odděluje předmět čárkou? Neřeknu, kdyby to byla vedlejší věta předmětná, ale tohle? Ty jsi musel absolvovat ale hodně dávno :)

Omlouvám se všem za přílišný rozbor, ale pan velký češtinář by mě jinak velmi litoval, a to já nechci:-D

Proboha co to tu plácáš? :-D Spíš tebe je mi líto, protože češtinu przníš.
Před spojkou "ale" se sice píše čárka, jenže musí oddělovat dvě věty, nikoliv větu a její část. "Češtiny je mi, ale líto" = jedna věta, jeden přísudek. Čárka tam být nemá. Mohla by být, kdyby věta zněla např.: "Češtiny je mi, vážení, ale líto." A i v tomto případě je tam čárka jen kvůli tomu "vážení", jelikož je to oslovení.
Howgh

Ne, ne, ta má být správně - a přesto se v ní nejvíc chybuje. Češtiny, je mi ale líto méně než Vás.

S běžným prohlížečem je tuplem čtení českých znaků OK! Stačí si nastavit kódování, pokud se nenastaví automaticky. Tato volba samosebou není běžná pro klávesnici, ale i to jde.

"Češtiny je mi, ale líto" ani s interpunkcí to netřeba přehánět :-)