Šikana

Ty cizomestsky hovadko, asi sis nevsimnul, kdy to "fuj" psal, vid? Nakej zabrzdenej...

mušketýr opět oslňuje svojí němčinou a barvičkami...

to tu dlouho nebylo...:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

to už se nešikanuje?

Mnoho radosti, tolerance, zdraví, LÁSKY a MÍRU nejen na Vánoce, mnoho štěstí v příštích letech,
přeje z celého srdce všem lidem, planetě Zemi a JEŽÍŠKOVI
láďa

jsi naprostej ubožák,kterej nemá ani páru o práci se starýma!!!!!

Pane anonyme, můžete mi vysvětlit, jaký je rozdíl mezi benzínem u značkové čerpací stanice a mezi benzínem u neznačkové stanice, když obě dvě se zavážejí úplně stejným benzínem? Děkuji

No to je fakt úroveň!

JEŽIŠ TY SI DEBIL..... nejdebilovatější....the best of dement of the world...Do you understand?????

Celkem hezký román.....a kurňa už je 14:07 to jsem se ale začetl :)))

Hele a tos vymyslel sám ?????

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

moc pěkně řečeno...

Buď klidnej. Snad si nemyslíš, že tak dlouhej paskvil vůbec byl někdo ochotnej číst.

Vážené pracovnice a pracovníci slánské pečovatelské služby, vážení občané,
Dovolte mi, abych se omluvil Vám všem, kteří se cítíte dotčeni mým „Povídáním o Karkulkách“.
Při jednání vyvolaném tímto povídáním a rozhovoru s vedoucí slánské pečovatelské služby jsem byl ubezpečen, že situace a problémy, které popisuji v tomto povídání, nejsou absolutně nereálné, že nic takového se u slánské pečovatelské služby neděje.
Všechny pracovnice a pracovníci tohoto kolektivu, až na malé výjimky, pracují přesně podle pokynů daných pro tuto činnost a služba je zajišťována s naprostou spokojeností klientů.
To, co jsem napsal, je pouze a jen povídání o nereálné, vymyšlené službě, která se slánskou pečovatelskou službou nemá opravdu nic společného. Mé povídání bylo myšleno spíš jako odstrašující příklad, co by se všechno mohlo třeba někde dít.
Proto se znovu, opravdu upřímně, omlouvám všem, tímto mým výplodem fantazie dotčeným.

Povídání o Karkulkách

Žila, byla, v jednom malém městečku rodina, která měla malou holčičku a starou, nemocnou babičku.
Každý den chodila malinká holčička ke své nemocné babičce, a nosila jí vše, co babička potřebovala a zařizovala babičce vše, co bylo potřeba zařídit. A proto jí všichni začali říkat Karkulka.
Malé holčičce Karkulce se moc líbilo starat se o svoji nemocnou babičku, a protože si všimla, že takových starých nemocných a slabých babiček a dědečků, o které se nemůže, nebo nechce nikdo starat, je mnoho, rozhodla se, že až vyroste, že bude pracovat jako ošetřovatelka , a díky své píli a schopnostem se stala dokonce i vedoucí pečovatelské služby, a protože byla zvyklá na svoji přezdívku, začala pečovatelskému domu říkat U Karkulky.
To už na ošetřování a péči o stařečky ale nebyla sama. Měla několik velmi šikovných a milých kolegyň a kolegů, kteří sice byli jejími podřízenými, ale vztahy mezi nimi byly natolik přátelské, že byli všichni jako jedna velká rodina. Když bylo potřeba, tak si kolegyně mohly třeba zajet služebním vozem do blízké vesničky pro maso k řezníkovi nebo nakoupit od soukromého zemědělce pár kilo brambor, během pochůzek si pečovatelky, na rozdíl od žen zaměstnaných u běžícího pásu, vyřídily veškerá jednání na úřadech, nakoupily si co bylo potřeba, stihly i výprodeje v pekárně, takže i napečeno měly.
Stařenky i stařečkové byli různí, milí i někdy protivní, nenároční ale i nároční, občas sekýrující, většinou však pečovatelkami, samo sebou že pouze mezi sebou, oslovováni jako báby a dědci. Co bylo platné, že mnozí z nich, ačkoli za poskytované služby řádně platili, dávali svým pečovatelkám občas tu kávičku, tu stovečku, tu dvacku, jak kdo chtěl či mohl.
Jednoho dne do tohoto lety stmeleného kolektivu nastoupila na zkoušku nová, poněkud nesmělá pečovatelka. Říkejme jí, třeba, Sestřička.
Vše, co zde uviděla, pro ni bylo nové. Ne neznámé, ale nové. Byla původním povoláním zdravotní sestra a její představy o poskytování péče byly diametrálně odlišné od praktik užívaných U Karkulky. Tam to bylo všechno, všecičko, úplně jinak.
Sestřička nebyla bezchybná, ve zkušební době měla pár drobných opomenutí, jako že nepřinesla od klienta podepsaný formulář, nebo že špatně vyplnila nějaký formulář. Dostala za to od Karkulky před všemi kolegyněmi hezky vyhubováno, to aby byla ponaučením pro ostatní.Snažila se však své chyby napravit a nové nedělat, a tak veškeré nástrahy spojené s administrativou zvládla ke Karkulčině spokojenosti, a tak byla Karkulkou do jejich kolektivu přijata již jako profesionální pečovatelka. Stařečkové i stařenky ji měli rádi, byla k nim vždy milá, hodná, přívětivá, starala se o ně s péčí, kterou považovala za nejlepší. A mnozí z nich jí její laskavou péči opláceli úsměvy a slovy uznání. Tyto drobné pochvaly byly však solí v očích jejích kolegyň. Prý ty dědky rozmazluje, a oni pak nebudou vědět co dřív chtít. Nejlepší jsou takoví, co se jim hodí oběd oknem do bytu a jde se dál. Když pak jedné stařence při úklidu vysvětlovala, že vodou, kterou vytírá špinavé linoleum není vhodné umývat parkety, se zlou se potázala, leč úklid podle přání stařenčina dokončila. Divila se pak, když ji Karkulka druhý den za to vyhubovala, že se o její neochotě uklidit od její kolegyně dozvěděla. Sestřička nechápala, co udělala špatně. Kolegyní jí pak bylo vysvětleno, že kdyby ta bába chtěla vytřít parkety třeba hadrem od h…n, tak že jí má vyhovět a „nezabejvat se“ tím. A že prý, když bude chtít vyprat černý prádlo s bílým, proč ne, je to přece věc tý báby, nebo ne? To se opravdu nestačila divit.
Kolegyním na domečku Karkulky začalo vadit i to, že Sestřička pro svoji práci začala používat ochranné rukavice. Že prý se stařečků i jich samotných štítí, nebo co. Byla upozorněna, že rukavice jsou příliš drahé na to, aby se používaly, že to moc navyšuje náklady na poskytované služby. A tak, raději, aby měla od poznámek klid, koupila si Sestřička krabici rukavic v lékárně. Karkulka začala být ze sestřičky nervózní, že jí začaly v kolektivu nesváry, a tak se rozhodla, že se Sestřičky zbaví. Jednoho dne si zavolala Sestřičku k sobě do kanceláře a oznámila jí dost nevybíravým způsobem, že potřebuje, aby do konce měsíce vypadla, že je s její prací nespokojena, že jsou na její práci stále nějaké stížnosti, že dělá svoji práci jen na 60%, že stále dělá nějaké chyby, které musí její kolegyně za ni napravovat, a že buď dá Sestřička ke konci měsíce výpověď dohodou, pak že dostane na pracáku aspoň nějakou podporu, nebo že jí dá výpověď ona, a pak že nedostane ani korunu.
Z takového jednání byla Sestřička úplně zdrcená. Rozhodla se, že než být v takovémto kolektivu, tak že raději odejde, aby Karkulka a její kolegyně nemusely mít obavy z příliš osobního přístupu ke stařečkům a aby příliš nezvyšovala náklady na poskytované služby.
A pevně doufá, že až ona sama bude stařenkou, že to s ní jednoho krásného dne praští a bude mít od všeho klid, že snad nebude odkázaná na pečovatelskou službu vedenou nějakou Karkulkou.

Povídání o Karkulkách

Žila, byla, v jednom malém městečku rodina, která měla malou holčičku a starou, nemocnou babičku.
Každý den chodila malinká holčička ke své nemocné babičce, a nosila jí vše, co babička potřebovala a zařizovala babičce vše, co bylo potřeba zařídit. A proto jí všichni začali říkat Karkulka.
Malé holčičce Karkulce se moc líbilo starat se o svoji nemocnou babičku, a protože si všimla, že takových starých nemocných a slabých babiček a dědečků, o které se nemůže, nebo nechce nikdo starat, je mnoho, rozhodla se, že až vyroste, že bude pracovat jako ošetřovatelka , a díky své píli a schopnostem se stala dokonce i vedoucí pečovatelské služby, a protože byla zvyklá na svoji přezdívku, začala pečovatelskému domu říkat U Karkulky.
To už na ošetřování a péči o stařečky ale nebyla sama. Měla několik velmi šikovných a milých kolegyň a kolegů, kteří sice byli jejími podřízenými, ale vztahy mezi nimi byly natolik přátelské, že byli všichni jako jedna velká rodina. Když bylo potřeba, tak si kolegyně mohly třeba zajet služebním vozem do blízké vesničky pro maso k řezníkovi nebo nakoupit od soukromého zemědělce pár kilo brambor, během pochůzek si pečovatelky, na rozdíl od žen zaměstnaných u běžícího pásu, vyřídily veškerá jednání na úřadech, nakoupily si co bylo potřeba, stihly i výprodeje v pekárně, takže i napečeno měly.
Stařenky i stařečkové byli různí, milí i někdy protivní, nenároční ale i nároční, občas sekýrující, většinou však pečovatelkami, samo sebou že pouze mezi sebou, oslovováni jako báby a dědci. Co bylo platné, že mnozí z nich, ačkoli za poskytované služby řádně platili, dávali svým pečovatelkám občas tu kávičku, tu stovečku, tu dvacku, jak kdo chtěl či mohl.
Jednoho dne do tohoto lety stmeleného kolektivu nastoupila na zkoušku nová, poněkud nesmělá pečovatelka. Říkejme jí, třeba, Sestřička.
Vše, co zde uviděla, pro ni bylo nové. Ne neznámé, ale nové. Byla původním povoláním zdravotní sestra a její představy o poskytování péče byly diametrálně odlišné od praktik užívaných U Karkulky. Tam to bylo všechno, všecičko, úplně jinak.
Sestřička nebyla bezchybná, ve zkušební době měla pár drobných opomenutí, jako že nepřinesla od klienta podepsaný formulář, nebo že špatně vyplnila nějaký formulář. Dostala za to od Karkulky před všemi kolegyněmi hezky vyhubováno, to aby byla ponaučením pro ostatní.Snažila se však své chyby napravit a nové nedělat, a tak veškeré nástrahy spojené s administrativou zvládla ke Karkulčině spokojenosti, a tak byla Karkulkou do jejich kolektivu přijata již jako profesionální pečovatelka. Stařečkové i stařenky ji měli rádi, byla k nim vždy milá, hodná, přívětivá, starala se o ně s péčí, kterou považovala za nejlepší. A mnozí z nich jí její laskavou péči opláceli úsměvy a slovy uznání. Tyto drobné pochvaly byly však solí v očích jejích kolegyň. Prý ty dědky rozmazluje, a oni pak nebudou vědět co dřív chtít. Nejlepší jsou takoví, co se jim hodí oběd oknem do bytu a jde se dál. Když pak jedné stařence při úklidu vysvětlovala, že vodou, kterou vytírá špinavé linoleum není vhodné umývat parkety, se zlou se potázala, leč úklid podle přání stařenčina dokončila. Divila se pak, když ji Karkulka druhý den za to vyhubovala, že se o její neochotě uklidit od její kolegyně dozvěděla. Sestřička nechápala, co udělala špatně. Kolegyní jí pak bylo vysvětleno, že kdyby ta bába chtěla vytřít parkety třeba hadrem od h…n, tak že jí má vyhovět a „nezabejvat se“ tím. A že prý, když bude chtít vyprat černý prádlo s bílým, proč ne, je to přece věc tý báby, nebo ne? To se opravdu nestačila divit.
Kolegyním na domečku Karkulky začalo vadit i to, že Sestřička pro svoji práci začala používat ochranné rukavice. Že prý se stařečků i jich samotných štítí, nebo co. Byla upozorněna, že rukavice jsou příliš drahé na to, aby se používaly, že to moc navyšuje náklady na poskytované služby. A tak, raději, aby měla od poznámek klid, koupila si Sestřička krabici rukavic v lékárně. Karkulka začala být ze sestřičky nervózní, že jí začaly v kolektivu nesváry, a tak se rozhodla, že se Sestřičky zbaví. Jednoho dne si zavolala Sestřičku k sobě do kanceláře a oznámila jí dost nevybíravým způsobem, že potřebuje, aby do konce měsíce vypadla, že je s její prací nespokojena, že jsou na její práci stále nějaké stížnosti, že dělá svoji práci jen na 60%, že stále dělá nějaké chyby, které musí její kolegyně za ni napravovat, a že buď dá Sestřička ke konci měsíce výpověď dohodou, pak že dostane na pracáku aspoň nějakou podporu, nebo že jí dá výpověď ona, a pak že nedostane ani korunu.
Z takového jednání byla Sestřička úplně zdrcená. Rozhodla se, že než být v takovémto kolektivu, tak že raději odejde, aby Karkulka a její kolegyně nemusely mít obavy z příliš osobního přístupu ke stařečkům a aby příliš nezvyšovala náklady na poskytované služby.
A pevně doufá, že až ona sama bude stařenkou, že to s ní jednoho krásného dne praští a bude mít od všeho klid, že snad nebude odkázaná na pečovatelskou službu vedenou nějakou Karkulkou.