Zakázat KOMUNISTY

Nechme prosím každého, ať volí, koho chce. Každý přeci volí tu politickou stranu, která mu svým programem nejvíce vyhovuje. Např. komunisty bude volit nezaměstnaný nebo chudý, svobodná matka, tělesně i jinak handicapovaný občan, důchodce, zkrátka ti, co se nemají zrovna nejlépe, kteří nemohou a nemají stejné příležitosti jako ti úspěšní.
Pravici volí podnikatel, podvodník, boháč a rentiér.
KDU-ČSL volí svíčková bába, černoprdelnik ...
a tak dále

POZOR POZOR KGB tě sleduje !!!!

KOMUNISTÉ =

a/ parta senilních dědků a babek, kteří by chtěli , aby se opět ocucávali Brežněv s Husákem a na 1. máje by závistivě pokukovali po alegorických vozech, jež by byli popsány debilními nápisy.
b/ mladší šílení jedinci patřící do ústavu ála pan Peška aspol...

Volte prosím jen KSČM pokud se chcete mít dobře.... Děkujeme ODS..

dovolil bych si jen upřesnit k tématu
probírané téma patří do období moderní historie

a v té již jinak velmi konzervativní římskokatolická církev respektovala ekumenické snahy a prosazovala humanistické poslání církve!

zatímco současně v téže době komunisté vraždili lidi PROGRAMOVĚ po milionech

Katolicka cirkev neni system vlady, proto neni v mem vyctu dvou nejznamnejsich a nejrozsirenejsich fasistickych systemu vlady (navic s podobnym durazem na ,,socialni spravedlnost") na svete.
Pokud by i ona nadale hlasala boj proti jinym a svou predstavu o usporadani spolecnosti, urcite by nechybela. Ale jak znamo, cirkev a stat jsou u nas i v okolnich zemich oddelene. A jak i jinak znamo, katolicka cirkev hlasa porozumeni i s ostanimi vyznanimi.
Kdyby komuniste pristoupili na nezcizitelnost soukromeho majetku a pravo na soukrome podnikani, prestali pozadovat tridni boj a devastaci cirkvi, prestali oslavovat nejvetsiho dejinneho vraha Stalina, prestali utocit na zaklady demokracie, tj. rozdeleni a vzajemnou kontrolu statni moci, prestali utocit na nezavislost medii.... Pak bych je mohl povazovat za normalni demokratickou stranu.
A stejne tak i kdyby se naciste vzdali svych rasovych teorii, pozadavku na odstraneni ,,svetoveho zidovstva", zacali respektovat zastupitelskou ci aspon primou demokracii, prijali za ukol statu ochranovat lidi, kteri se ne vlastni vinou stali prace neschopnymi, respektovali soucasne vymezeni hranic mezi staty... pak bych i je povazoval za normalni demokratickou stranu.

Píši snad něco o politické straně?Jen o zločinecké organizaci. A vy jen potvrzujete můj názor. Husité( a bylo několik rozdílných proudů)byli křesťané,kteří násilnou formou,běžnou pro tehdejší Evropu,chránili zákony Boží.Křesťané zabijeli křesťany.To byla raně středověká praxe.
Době husitské předcházel rok 1380,kdy morová epidemie způsobila prudký úbytek obyvatelstva a tímto rokem začalo stoleté období ekonomických a lidských ztrát.Přímé bojové akce si zdaleka nevyžádaly tolik životů,jako mimořádná opatření.Vpády kořistících křižáků,průchody katolických i husitských vojsk byly zátěží pro obyvytelstvo.I po skončení revoluce museli rolníci pod hrozbou vypálení vesnic odevzdávat naturální či peněžní dań svým pánům,cizím pánům i vojenským oddílům.
A mimo jiné,komunisté také zakládali školy,školky,nemocnice a vybraní jedinci byli vzděláváni.
A co vyvozuji? Každá organizace potlačující práva a svobody jedince,jak v minulosti,přítomnosti či budoucnosti je špatná!

církev je politická strana?
největší pohromou pro české země s dlouholetými následky krom doby pobělohorské, byla doba husitská
zpustošená vylidněná země, skoro úplný útlum řemesel, vzdělanosti, kultury
sto let trvalo, než z následků působení husitů země vzpamatovala

a prosil bych neplést Jana Husa a husity !!!
to jsou zcela odlišné pojmy s odlišným obsahem, programem a formou

katolická církev ovšem na rozdíl od husitů zakládala školy, nemocnice a byla spolu se šlechtickým stavem hlavní nositelkou vzdělanosti

a co z toho vyvozujete pro 20. století?

v době nástupu nejhoršího komunistického teroru ve 20. století křesťanské církve dávno již opustily násilný misijní charakter

ten převzali komunisté jako státní doktrinu

A husiti.....

Edouškovi chybí ještě jedna organizace,která v minulosti vraždila,loupila a týrala.Katolická církev!

Ede, máte to pěkně utříděné
dobrá práce!

Hlavni problem cele diskuze je ten, ze nekteri lide nedokazi prijmout fakt, ze komunismus byl stejne zlocinny system jako nacismus.
To opravdu nedokaze vyjadrit zadny zakon, ale pouze historie, to se soudruhem souhlasim. A faktograficka historie mluvi jasne o vrazdach (pry tresty), muceni (pry vyslechy), kradezich (pry vyvlastneni v zajmu statu), nucenem stehovani a dalsich zlocinech, za ktere muze jen a pouze tento rezim...
Pokud tedy prijmeme premisu (1), ze komunismus byl zlocinny rezim, tak dokazeme ospravedlnit Masiny a jine, kteri se tomuto rezimu branili ci proti nemu bojovali.
Pokud tuto premisu neprijmeme, popirame historii a fakta, pak muzeme Masiny nazvat vrahy.
Stejne tak nekdo, kdo neprijme premisu (2), ze nacismus byl zlocinny rezim, pak muze vsechny odbojare povazovat za vrahy.
Ackoliv premisy 1 a 2 jsou pravdivostne stejne hodnotne, u nas existuje mnohem vice lidi, co popiraji komunisticke lagry nez tech, co popiraji koncetracni tabory. Nebo je aspon ospravedlnuji ci v diskuzi tato temata ignoruji.
Argument, ze 50. leta nemuzou nastat je stejne dulezity, jako argument, ze nacismus jiz nikdy nemuze povstat v takove sile, v jake byl. Oba jsou nejspis pravdive, ale i kvule te male sanci, ze by se to stat mohlo, je potreba oba tyto zlocinne rezimy odmitat.
Boji se (vetsina z nich) priznat si komunistickou realitu stejne jako neonaciste si boji priznat onu realitu nacismu.

pěkný link na shrnutí celé mašínovské historie, včetně námitek a odpovědí

http://nemocnice.kolin.cz/cgi-bin/vod/out.cgi?VOJ=000017&GRP=43.3.6.

a ZDE

http://www.totalita.cz/seznamy/seznamy1.php

seznam popravených pro politické trestné činy

seznam usmrcených v elektrických drátěných zátarasech

seznam zastřelených lidí při pokusu o přechod čs. hranic

seznam žalářovaných nebo zavražděných příslušníků RAF

seznam zemřelých a zraněných - 1. výročí okupace v roce 1969

seznamy vysídlených rolníků

ŽE TO NEBYLA VÁLKA?
hm, možná , že nebyla, zbraně totiž měla jen jedna strana!!!

soudruh Doubek nám objasnil, jak vypadá socialistické právo
....

bylo stanoveno, že jestliže výslech vyšetřovaného má mít nějaký výsledek, že musí být Proto prováděn nejméně 14 až 16 hodin denně. Ve zbývající době že vyšetřovanec nemá mít čas k odpočinku, a proto že je třeba rozdělit dobu výslechu tak, aby si odpočívat nemohl. Proto byla stanovena ss. poradci pracovní doba pro vyšetřování od 8 hodin ráno do 16 hodin odpoledne, potom přestávka a opět od 20 hodin do 24 hodin. Touto pracovní dobou bylo sledováno to, že vyšetřovanec má určenu ke spánku dobu od 22 ho-din večer do 6 hodin ráno. V průběhu dne, i když je na cele, si stejně neodpočine, protože si nesmí sednout a většinu oné doby je nucen prochodit. Mimo to je mu vzata možnost spát od 22 hodin, takže když na celu přijde ve 24 hodin, ihned stejně neusne, protože je od výslechu rozrušen, a ráno musí v 6 hodin vstát. Mimo to může být ještě v noci strážnými orgány probouzen. Protože i u výslechu musí stát, je potom vyčerpán tělesně i duševně a vyšetřující orgán nemá potom tolik práce s usvědčováním, protože vyšetřovanec je po-volnější. Naproti tomu vyšetřovací orgán při této pracovní době má proti vyšetřovanému tu výhodu, že ráno může déle spát, odpoledne má čtyři hodiny volno, kterých také může využít ke spánku nebo odpočinku, a mimo to lepší strava a normální životní podmínky jsou pro něho výhodou v boji s vyšetřovaným. Přímo takto nám bylo argumentováno a zdůvodňováno takové opatření.

JAK TO PÍŠE DOUBEK?

.....v boji s vyšetřovaným.....

TO, ŽE NENÍ VÁLKA?

Výsledkem této metody bylo, že vyšetřovanci byli fyzicky naprosto vyčerpáni, byli v úplně apatickém stavu a některým již bylo všechno jedno, jen když se budou moci vyspat, a přistoupili na každou formulaci, kterou vyšetřující chtěl. Někdy ani nevnímali, co podepisují. Takovéto výpovědi byly však předkládány rozhodujícím orgánům jako normální výpovědi nebo výpovědi učiněné za normálních okolností. Výpovědi předkládali ss. poradci, jak jsem věděl přímo od nich, i s. Gottwaldovi, nebo je předkládal Šváb a později ministr.........
A CO TO TEDY BYLO?

přečtěte si paměti vašeho soukmenovce soudruha Doubka

trochu si zavzpomínáme:

Doubkovo svědectví, svědectví vyšetřovatele STB
http://www.mvcr.cz/policie/udv/svedectvi/doubek.doc

Přesné údaje o politických procesech z let 1948 - 1954 nejsou dosud k dispozici. Dokonce ani o těch velkých a nejznámějších „monstrprocesech“, tím méně údajů je o procesech ostatních.

Oběti soudní perzekuce politické povahy eviduje přehled o rehabilitovaných osobách podle zákona 119/1990 Sb.
Statistika za léta 1948 - 1954 uvádí 95 600 odsouzených. Toto vysoké číslo ještě zvyšují počty odsouzených v procesech politicky motivovaných, za verbální delikty a také „přikázání“ do různých táborů.
Celkem bylo přímo postiženo více než 250 000 lidí.
Různým formám perzekuce byly pak vystaveny rodiny, další příbuzní i přátelé obětí politických procesů; jejich počet se pohyboval nejméně mezi 1,5 - 2 miliony občanů

Věděli tito činitelé o způsobech, jakým se procesy konstruovaly, o vyšetřovacích metodách Státní bezpečnosti a Obranného zpravodajství, o protiprávním počínání justice?
Odpověď je jednoznačná: věděli.
Nemuseli znát všechno, nemuseli znát podrobnosti, ale takové množství poznatků a informací, které dostávali, mohlo samozřejmě stačit k zastavení hrůz, nezákonností, utrpení a odsuzování nevinných.

Zde jen stručný výčet dokumentů z jejich archivů:

V roce 1949 zpráva o vyšetřovacích metodách na krajské správě Státní bezpečnosti v Uherském Hradišti, stížnosti na provokace a na týrání ve vyšetřovací vazbě, při hlavním líčení, zprávy o sebe-vraždách ve vězení.
V roce 1950 zprávy o přípravě a konstrukci církevních monstrprocesů a procesu s Miladou Horákovou.
V roce 1951 zprávy o průběhu a výsledcích vyšetřování v Kolodějích, žaloba proti pracovníkům Obranného zpravodajství.
V roce 1952 poslední dopisy před popravou obětí v procesu s „centrem“.
V roce 1953 zpráva o zatčení a obžalovacím spisu Lavrentije Beriji.
V roce 1954 dopisy několika odsouzených, kteří popisovali vyšetřovací metody Státní bezpečnosti a jak byly procesy zkon-struovány.
V roce 1955 poznatky získané komisí ÚV KSČ pro revizi politických procesů v rozhovorech s odsouzenými, dále pak Doubkovo a Kohoutkovo svědectví.

A CO TO TEDY BYLO, SOUDRUHU MACHÁČKU?

trochu si oživíme paměť:

Trest doživotního žaláře ve vykonstruovaném procesu vyměřila komunistická justice plk. Pravomilu Raichlovi. V roce 1951 se pokusil tento hrdina bojů v 2. světové válce neúspěšně uprchnout z tábora Vojna, poté byl odtransportován do věznice v Leopoldově, odkud se mu v roce 1952 za neuvěřitelně dramatických okolností útěk zdařil a dostal se do exilu. Také on se řadil mezi zkušené frontové bojovníky. Na začátku okupace emigroval do Sovětského svazu s cílem zapojit se v zahraničí do protifašistického odboje, ale byl nejprve internován v jednom z nechvalně proslulých sibiřských gulagů. Před smrtí hladem a vyčerpáním ho zachránil až vstup do československé vojenské jednotky v Sovětském svazu. Poté prošel se Svobodovou armádou z Buzuluku až do Prahy. Patřil k nejschopnějším důstojníkům 1. pěšího praporu 1. československé brigády pod velením Příbramáka Josefa Kholla. Plk. Raichl na frontě utrpěl šestkrát zranění, z toho třikrát na Dukle. Nakonec se musel zachraňovat útěkem z československého komunistického vězení, aby našel azyl ve Spojených státech amerických.
Více než 7 let ze svého doživotního trestu v letech 1953 - 1960 strávil na Bytíze dělostřelecký důstojník československých vojenských jednotek za 2. světové války ve Francii, Anglii a Sovětském svazu gen. Tomáš Sedláček.
Spolu s gen. Tomášem Sedláčkem si zde v letech 1956 - 1960 "odseděl" část z dvacetiletého trestu gen. Rudolf Pernický, někdejší velitel parašutistické skupiny Tungsten vyslané v roce 1944 z Anglie do protektorátu na pomoc domácímu odboji.
Na Vojně a pak na Bytízu strávil několik let nesvobody po rozsudku k 18 letům žaláře plk. Bohumil Zelenka, původem z Příbramska; během 2. světové války důstojník přidělený v Londýně exilovému ministru Janu Masarykovi.
Na 25 let byl odsouzen plk. Bohumil Pešta ze Sedlčan vězněný v letech 1953 - 1960 na Bytízu. Za 2. světové války velel na Příbramsku jednomu z oddílů partyzánské skupiny Smrt fašismu sovětského velitele kpt. Olesinského.
Několik let doživotního trestu za údajnou vlastizradu a špionáž prodělal na Bytízu také plk. Miroslav Ondrák, který v době okupace řídil štáb partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova na Českomoravské vysočině.
V letech 1952 - 1957 byl na Vojně a poté až do amnestie v roce 1960 na Bytízu Stanislav Svozil. Za války ho nacisté odsoudili za odbojovou činnost k trestu smrti. Trestu unikl o vlásek díky náletu na lipskou věznici, odkud se mu podařilo uprchnout. Podruhé byl odsouzen k trestu smrti po únoru 1948 československým lidovým soudem za údajnou protistátní činnost. Na odvolání trest smrti změnili na doživotí s odůvodněním, že naše justice nebude používat stejný verdikt jako nacistická.
V dlouhé řadě jmen je možné uvést například JUDr. Antonína Suma, účastníka Květnového povstání v roce 1945, který po válce pracoval jako sekretář ministra zahraničí Jana Masaryka, zároveň byl starostou československého Junáka. V souvislosti s případem JUDr. Milady Horákové byl v roce 1950 odsouzen na 22 let těžkého žaláře. V letech 1952 - 1960 prošel vězeňským zařízením Vojna.
Z řad spisovatelů zažili příbramské lágry například:
Jiří Stránský, prezident českého PEN klubu, autor mnoha literárních děl a spoluautor filmových scénářů z tohoto prostředí.
Karel Pecka, autor Motáků nezvěstnému, které vznikaly během pobytu na Bytíze.
Pobýval zde rovněž Zdeněk Rotrekl, významný český katolický básník a spisovatel.
Touha po svobodě vedla mnohé z vězňů k organizování pokusů o útěk, vesměs neúspěšných. Docházelo i k protestním akcím, známá je například hladovka na táboře Vojna v červenci 1955, která skončila 11 rozsudky za velezradu a pobuřování, s tresty v rozmezí od 4 do 12 let. Korunním svědkem při vyšetřování tohoto případu se stal retribuční vězeň Pampl, za okupace příslušník nacistického sicherheitsdienstu, který organizátory akce z řad politických vězňů prozradil státní bezpečnosti. Po pěti letech se dostal za vzorné chování na svobodu, naopak poslední z iniciátorů hladovky byl na svobodu propuštěn až na amnestii v roce 1968. Tyto osudy by nám měly být mementem.

a soudruzi si opět koupili Halo noviny
a píšou ty svoje pravdy:
"
Ctibor a Josef Mašínovi se rozhodli bojovat proti režimu v ČSR, nastolenému po únoru 1948, a dobu začátku padesátých let označili jako válku, což samozřejmě nebyla pravda"

A MOHL BY SOUDRUH MACHÁČEK SPECIFIKOVAT O CO šlo v případě rodiny Mašínů, které soudruzi zabavilï dům v Poděbradech, bez udání důvodu zavřeli nemocnou matku a zavraždili otcova přítele generála Kuttelvašra???
TAKTO se k rodině nechovalo ANI GESTAPO.
To mělo být soudružské poděkování za statečnost otce Mašína v době okupace?
Nikoli, to byl jen součást boje proti všem "nespolehlivým" silám, vraždy a zabíjení příslušníků západnívh armád, jejich systematická likvidace, TO NEBYLA VÁLKA?
zákon hovoří takto:

"Režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, byl zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný."

(Zákon č. 198/1993 Sb.)
..
Od roku 1953 do roku 1955 byl vězněn na Vojně a poté na Bytízu za údajnou protistátní činnost legendární československý válečný stíhač ze západní i východní fronty a náš nejúspěšnější pilot ve Slovenském národním povstání gen. František Chábera.
V r. 1953 se dostal na Bytíz jako politický vězeň někdejší zástupce velitele 1. československé samostatné smíšené letecké divize v Sovětském svazu plk. Mikuláš Lysický.
Část z dvanáctiletého trestu si na Bytízu odpykával až do amnestie v roce 1960 vynikající válečný střelec bombardéru 311. československé peruti R.A.F. z bitvy o Atlantik pplk. Pavel Pukančík.
Na Vojně zahynul 28. 1. 1954 při důlním neštěstí na dobývce hrdina bitvy o Britanii plk. in memoriam Sylvestr Müller odsouzený z politických důvodů na 25 let.



Jak lze snadno pokroutit význam děje, ukážeme na samotném zabití pokladníka Rošického.

Rošického Mašínové vyzvali, aby odevzal kufřík s penězi, když předtím jeho řidiče a jeho samotného
vyzvali k odevzdání zbraně. Neměli v úmyslu nikoho zabíjet.
Řidič vydal svoji zbraň a Rošický po vydání kufru s penězi dlouho otálel a pak najednou vytáhl odkusi pistoli a namířil ji na Mašína. V tom okamžiku neměl kromě něho, Rošického, nikdo po ruce zbraň. Již tento samotný fakt poukazuje na skutečnost, že M.neměli úmysl někoho poškodit. Jediným ozbrojencem byl v tu chvíli jen on, Rošický. Následně došlo k tahanici a rvačce, při které byl Rošický střelen jeho vlastní zbraní.
Řidiči a další přítomné osobě se nic nestalo.

Mašínové a dnešek

V kauze bratří Mašínů nejde o prkotinu,

protože se v ní zobrazuje charakter současné české společnosti. Podrobnosti už byly popsány a hodnoceny ze všech stran. Naposledy v souvislosti s letošním dnem vyznamenávání prezidentem Klausem. V LN 29. 10. 2005 napsal Vladimír Bystrov článek s nadpisem Mašínové? Prezidentova zmařená šance!

Pro osvěžení paměti si zopakujme základní fakta: Ctibor a Josef Mašínovi se rozhodli bojovat proti režimu v ČSR, nastolenému po únoru 1948, a dobu začátku padesátých let označili jako válku, což samozřejmě nebyla pravda. Nejdříve chtěli získat zbraně, proto v září 1951 přepadli dvě stanice veřejné bezpečnosti - v Čelákovicích a v Chlumci n. C., kde Josef jednoho příslušníka SNB zastřelil a druhého omámil chloroformem. Tomuto bezbrannému člověku Ctirad nožem podřezal hrdlo. Skupina chtěla také peníze. Proto 2. 8. 1951 přepadli u Žlebů na Čáslavsku auto n. p. Kovolis. Pokladník Josef Rošický odmítl vydat transportované peníze na mzdy, celkem 884 239 Kčs, a Josef ho zastřelil.

Při pokusu o překročení hranic v r. 1952 byli čtyři členové skupiny zadrženi, ale do vězení byl odsouzen jen Ctirad. Při amnestii prezidenta A. Zápotockého v r. 1953 byl propuštěn.

V noci z 3. na 4. 10. 1953 překročila pětičlenná skupina naše hranice do NDR. Dne 10. 10. je německá policie objevila na nádraží v obci Ucker, při přestřelce zabili jednoho policistu a dva zranili. Ze skupiny se ztratil Zbyněk Janata, který byl později chycen.

K dalšímu boji došlo 17. 10. Byli obklíčeni v lese u obce Waldowe. Byli zraněni dva policisté a ze skupiny Václav Švéda. Zbylí tři vyvázli a utekli. V Berlíně překročili hranici 31. 10. a přihlásili se u amerických úřadů.

Lidé, kteří takto jednají, jsou v USA označeni jako gangsteři a soud je na celém světě za takovou činnost potrestá - vždyť Mašínové loupili, zabili tři české a tři německé občany. Kdežto v ČR jsou odpůrci tehdejšího režimu dnes vynášeni do nebe! Proto je pravicový senát vloni doporučil ke státnímu vyznamenání, letos se o tom jen mluví. Na jejich počest prošla v těchto dnech pěšky přes 180 km skupina jejich obdivovatelů po trase jejich tehdejšího útěku.

V. Bystrov píše, že je spor o tom, zda úsilí komunistického režimu, pod záminkou budování nového společenského řádu, údajně spravedlivějšího, než byl předcházející, zbavit občany individuálního rozhodování, majetku, volby víry a dalších svobod, bylo ospravedlnitelné . Takový spor není. Protože budování socialismu nebyla záminka, byl to cíl.

Zákon č. 198/93 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, byl přijat v době absolutní vlády pravice v Poslanecké sněmovně jako její politický nástroj - přestože žádným zákonem nelze opravovat dějiny! V ČR však prý odpor občanů proti tomuto režimu, který... projevovali odbojem... byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty .

Uspořádání Evropy po 2. světové válce dohodli představitelé vítězných Spojenců. Hovoří se o jaltské čáře na mapě Evropy . Do dění ve druhé části kontinentu, tedy do jiné sféry vlivu zájmů, politici vzájemně nezasahovali. Tehdejší skutečnost k nám tedy byla vnesena zvenčí, nebyla to vnitřní volba vývoje ČSR.

Orgány našeho státu byly vnitřně i mezinárodně uznávány, kdo jednal proti nám, porušoval zákon. Tak jednali i Mašínové - zejména když loupili a vraždili! Takové jednání je trestné kdekoli na světě. Pokladníky ani policisty nelze svévolně zabíjet - ani když vrah oděje svůj čin do politického roucha.

Odpůrci minulého režimu nazvali svoji činnost neoprávněně III. odbojem. První i druhý odboj byly součástí světových válek, v jejichž rámci utvořili Češi a Slováci čs. vojenské jednotky v zahraničí po boku Spojenců a doma bojovali proti okupantům. V Evropě ve 2. polovině 20. století válka nebyla a neexistovaly násilné akce ani uvnitř státu. Pokud by se vyskytly, měli bychom je označit pojmem dnes široce používaným: terorismus. A tak je nutno označit i činy bratří Mašínů.

Je velice správné, že se Václav Klaus rozhodl neudělit jim státní vyznamenání. Jako kdyby necítil potřebu podporovat a rozvíjet názor, zakotvený v citovaném zákoně, píše V. Bystrov. Myslím, že to tak není. Všichni víme, že si prezident dlouhodobě a cílevědomě vytváří o své osobě kladné veřejné mínění a použije k tomu jakoukoli záminku. Nevyznamenání bratří Mašínů lze proto spíše vykládat jako projev jeho politického čichu - že v dané kauze veřejnost nestojí na straně těchto lupičů a vrahů. Že přes všechnu úpornou snahu krajních antikomunistů většina českého veřejného mínění hodnotí jejich čin jako zločiny a jako teror proti prostým lidem. Což odpovídá skutečnosti.

8. listopadu 2005, Pavel MACHÁČEK

Bushi, fašisto!

Na transparentech demonstrantů stálo podle stránek WP například Pryč s Bushem! a Fašisto Bushi! Ty jsi terorista!

Mezi demonstranty nechyběl levicový bolivijský prezidentský kandidát Evo Morales a bývalá argentinská fotbalová hvězda Diego Maradona. Lidé v argentinském letovisku obsadili fotbalový stadion, kde se souběžně konal jejich Summit lidu. USA mají v plánu vpadnout do Venezuely. Jestliže imperialismus vpadne do Venezuely, začne stoletá válka, řekl Chávez při projevu na Summitu lidu. Připomněl zároveň, že chudobou trpí 262 milionů lidí na celém americkém kontinentu, z toho 222 v Latinské Americe a 40 milionů v USA. Vyzval pak k vytvoření fondu 100 miliard dolarů na boj proti chudobě. Tady, v Mar del Plata, bude FTAA konečně spálena, slíbil podle WP ještě před summitem OAS Chávez.

já ti to rád vysvětlím